Poslední události okolo Krymu jsou dobře známé, napadlo mě tedy podívat se dále do minulosti, zda z ní lze vyčíst logiku a smysl toho, co se nyní událo.
- DOPL. od čtenáře: Vladimír I Veliký, kníže Kyjevské Rusi ovládl roku 988 část Krymu, oženil se s byzantskou princeznou Annou (právě v Chersonesu na Krymu - dnes část Sevastopolu) a uskutečnil christianizaci Ruska. Takže Rusové, ještě z Kyjeva, vládli části Krymu již od konce 10. století. Pak to od poloviny 13. století zhatili Mongolové-Tataři (Zlatá horda).
- Po zničení Zlaté hordy Timurem v r. 1399 zakládají Krymští Tataři nezávislý chanát, nejsou však schopni ovládnout pobřežní obchodní města, toho dosahují spojenectvím s Osmanskou říší v r. 1475, stávají se jejím vazalem ačkoli si stále zachovávají značnou autonomii, zároveň podnikají nájezdy na Ukrajinu za účelem zajímání slovanských otroků. Proti tomu se staví Zaporožští kozáci.
- 1774 mírová smlouva mezi Ruskem a Osmanskou říší
- 1783 - Krym anektován Ruskem Kateřiny Veliké jako tzv. Tavrijská oblast a jejím hlavním městem se stává Simferopol
- 12. prosince 1796 je oblast Pavlem I zrušena a rozdělena na dva újezdy Novorosijské Gubernie - dnešní části Ukrajiny přibližně mezi Oděsou na západě, Doněckem na východě a Krymem na jihu.
- v r. 1802 je znovu vytvořena Krymská oblast s hlavním městem Simferopol. (DOPL. od čtenáře: tzv. Tavrická gubernie, byla to jedna ze tří gubernií vzniklých rozdělením Novorosijské gubernie. V roce 1917 je deklarováno území Severní Tavrie jako součást Ukrajinské republiky, na Krymu byla vyhlášena Tavrická gubernie jako součást RSFSR v listopadu 1920, rok na to pak vzniká Autonomní Krymská SSR).
- 1853-1856 Krymská válka (původně mezi Ruskem a Osmanskou říší, k níž se pak připojily západní spojenci Anglie, Francie a Sardinské království), která sice skončila víceméně porážkou Ruska a vyčerpáním obou stran konfliktu, ale byla to právě prakticky dobytá Krymská města včetně Sevastopolu, která mu byla Pařížským mírem navrácena. Velké množství Krymských Tatarů bylo pak vyhnáno což následně vyústilo do hospodářského rozvratu
- 1917-1920 Ruská občanská válka vytváří několik efemerních států (prosinec 1917-leden 1918 Krymská lidová republika, 19 březen 1918-30. duben 1918 Tauridská sovětská socialistická republika, květen 1918-červen 1918 Německo-Ukrajinská lidová republika...atd), Krym byl jednou z posledních bašt Bělogvardějců
- 18. 10. 1921 vzniká Krymská ASSR (autonomní sovětská socialistická republika) jako autonomní republika Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR)
- Za druhé světové války, zejm. v r. 1944 byl Krym devastován nucenou deportací původní populace, zejména Krymských Tatarů, obviněných z údajné kolaborace s nacisty, což následně vedlo k hospodářskému rozvratu
- 30. června 1945 byla rozpuštěna Krymská ASSR a Krym tak zbaven autonomního statu rozhodnutím prezídia nejvyššího sovětu KSSS
- V červnu 1946 Nejvyšší sovět RSFSR uzákonil Krym jak normální oblast RSFSR. Následovala hospodářská krize daná jednak poválečným nedostatkem a především zpřetrháním vazeb původního obyvatelstva a v podstatě se opakovala bídná ekonomická situace po Krymské válce
- Zejména v souvislosti s touto krizí byl 26. dubna 1954 Krym na základě rozhodnutí Prezídia nejvyššího sovětu Sovětského svazu a následným zákonem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu darován Ukrajinské SSR zejm. jako pokus řešit vzniklou hospodářskou krizi - což možná mělo praktický smysl v rámci Sovětského svazu, neboť Krym je geograficky a ekonomicky mnohem více přístupný z Ukrajiny než z RSFSR. (to se ale nejspíše nyní změní stavbou mostu přes Kerčskou úžinu, která už byla ohlášena)
- Až v pozdějších dobách tzv. perestrojky bylo konečně Krymským Tatarům dovoleno navracet se do domoviny, kde se v podstatě stali jádrem opozice proti komunistickému režimu
- 16 července 1990 vyhlášení suverenity Ukrajiny
- Na začátku září r. 1990 začali poslanci krymské oblasti volat po zrušení zákona, který rozpustil Krymskou ASSR a po obnovení autonomie poloostrova.
- 20. ledna 1991 se uskutečnilo referendum, ve kterém se 93.3% účastníků vyslovilo pro obnovení Krymské ASSR jako suverénního subjektu Gorbačovova "reformovaného" Sovětského svazu.
- Zřejmě postrašen možností balkanizace problému schválil Ukrajinský Nejvyšší sovět 12. února 1991 autonomní status Krymu v rámci Ukrajiny, který vzhledem k demografii nicméně neměl víceméně nic společného s obnovením předválečné Tatarské auutonomie a tato otázka víceméně nikým jiným ani vznesena nebyla.
- Po neúspešné srpnovém puči v r. 1991, který předznamenal rozpad Sovětského svazu a vznik praktické Ukrajinské nezávislosti, byla v září 1991 vyhlášena deklarace státní suverenity Krymu v rámci Ukrajiny.
- 1. prosince 1991 referendum rozhodlo o nezávislosti Ukrajiny na Sovětském svazu a i na Krymu o tom hlasovalo 56%
- 26. prosince 1991 rozpuštění Sovětského svazu.
- 26. 2. 1992 zrušila Krymská národní rada autonomii a přijala nový název Republika Krym.
- 5. 5. 1992 byla tato republika vyhlášena, 6. 6. 1992 byla přijata její ústava, která mj. umožňovala připojení k Rusku a která měla být potvrzena referendem 2. srpna 1992
-15. 5. 1992 Ukrajinský parlament anuloval Krymskou deklaraci nezávislosti a dal Krymskému parlamentu týden ultimátum na zrušení referenda, Krymský parlament pak pod tímto tlakem zrušil 19. 5. 1992 rozhodnutí o státní samostatnosti, což pak vyústilo do kompromisu autonomie. Ruský parlament naopak přijal usnesení o nezákonnosti oddělení Krymu od Ruska,
- 1993 - v době hyperinflace a ekonomické krize postihující Ukrajinu ještě hlouběji než Rusko dosahuje hostilita směrem ke Kyjevu svého vrcholu, sérií legislativy posiluje Krym svou autonomii a vytváří úřad prezidenta
- Krymští Tataři získávají ve vyjednáváních a Krymský parlament schvaluje kvótu jejich zastoupení v něm danou demografií, což získává výhody i pro další navrátilce z řad Arménů, Bulharů, Němců a Řeků
- 16. leden 1994 v Krymských prezidentských volbách zvítězil Jurij Meškov, který založil svou kampaň na platformě unie s Ruskem, jedním z jeho prvních kroků bylo opět vyhlášení referenda
- 27. března 1994 v Krymských parlamentních volbách zvítězil proruský blok Rossija, v referendu, které se konalo současně schvalují voliči větší autonomii na Kyjevu, dvojí občanství s Ruskem a Ukrajinou a zákonný status prezidentských dekretů
- květen 1994 Krymský parlament schválil znovuobnovení ústavy vyhlašující nezávislost na Ukrajině, v říjnu pak Krymský prezident a parlament rozhodují o sepsání nové ústavy
- 17. března 1995 po roce politických a legislativních přestřelek ruší Ukrajinský parlament Krymskou ústavu a úřad krymského prezidenta, nutí Krym aby respektoval Kyjevskou vládu a Krymská vláda je na období června až září 1995 výnosem podřízena přímo ukrajinskému prezidentovi. Sesazený krymský prezident Jurij Meškov v Krymském parlamentu odsuzuje kroky Kyjeva a vyslovuje se za postupné přičlenění Krymu k Rusku. Krymští Tataři opět zcela ztrácejí těžce vydobyté politické pozice. Komisař OBSE pro národnostní menšiny Max van der Stoel schvaluje kroky Kyjevské vlády - Ukrajinštinu ostatně mělo (podle pozdějšího cenzu v r. 2001) přeci jako rodný jazyk na Krymu cca 10% menšina populace (ruštinu cca 77%) a tak to má svou svéráznou logiku. Západ, ačkoli se jedná zřejmě už o druhou hostilní anexi Krymu Ukrajinou zjevně proti vůli tamní vlády a většiny obyvatel, považuje věc za "vnitřní záležitost". Naopak švýcarský zástupce mise OBSE Andreas Kohlschutter se staví na stranu Krymu a stěžuje si, že "mocné radikální skupiny v Ukrajinském parlamentu" chtějí Krym "potrestat, přivést k poslušnosti a zničit Krymskou autonomii".
- v říjnu 1995 Krymský parlament schválil novou ústavu. Ta ale nebyla Kyjevem vůbec uznána až do dubna 1996 - dokud nebyla několikanásobně podstatně upravena (a schválena byla nakonec až 21. října 1998 a potvrzena Ukrajinským parlamentem 23. prosince 1998 již podle čl. 135 nové Ukrajinské ústavy z 28. června 1996 - z její části X. výhradně pojednávající o Krymu - např. jako o "integrální součásti Ukrajiny", podmiňující obsah Krymské ústavy schválením nadpoloviční většinou Ukrajinského parlamentu, úzce vymezující pravomoce tamní vlády a s právem veta Ukrajinského prezidenta na všechny Krymské zákony, nicméně rovněž s právem Krymské vlády pořádat místní referenda a "participovat při zajišťování práv a svobod občanů, národního souladu, podporovat ochranu právního pořádku a bezpečí veřejnosti"). Situace se pak na čas relativně zklidňuje po podepsání smlouvy mezi Ukrajinou a Ruskem rozdělující černomořskou flotilu a upravující status Sevastopolu v r. 1997, nová ústava nicméně působí novou vlnu bezpráví proti Krymským Tatarům, jejichž rovnoprávný národnostní status politické špičky v Kyjevě rovněž vesměs prakticky neuznávájí (a je zatím otázkou, zda to bude lepší v rámci Ruska)
Sestaveno z různých zdrojů. Závěr nechť si udělá laskavý čtenář sám. Pokud vás napadají další zajímavosti, nebo máte pocit, že jsem se dopustil nějaké nepřesnosti, napište to prosím do diskuse, předem děkuji za věcné příspěvky, které doplní celkový obraz
Článek je volným navázáním na můj předchozí článek Krym z pohledu nerusofila
