Mají američtí republikáni skutečně důvod k zoufalství?

reakce na článek "Zoufalství republikánů" v poslední Revue Politika pojednávající o kandidátech na úřad prezidenta Spojených států z řad konzervativců.

Článek O. Šlechty, který se mi zdá poněkud neaktuální, můžete nalézt zde

Nejprve aktuální čísla:

Výsledky Iowa Caucuses (tradičně první ostrý výběr kadidátů na amerického prezidenta - letos 3.1.):
1. Romney 30015 hlasů - 24.6%
2. Santorum 30007 hlasů - 24.6%
3. Paul 26219 hlasů - 21.5%
4. Gingrich 16251 hlasů - 13.3%
5. Perry 12604 hlasů - 9.6%
6. Bachman 6073 hlasů - <5%
7. Huntsman 745 hlasů - <1%

Osobně pro mě slušný výsledek Rona Paula (narozdíl asi od pisatele onohoto článku na Revue Politika) není překvapivý, protože průzkumy i celková politická situace výsledek dlouhodobě napovídaly.

Paul si oproti posledním Iowa caucusům polepšil o dvě místa a zatímco v r. 2008 byl na pátém místě se ztrátou 15.3% za druhým Romneym, nyní byl na třetím, se ztrátou pouhých 3.1% za vítězem.

Uvážíme-li stávající poměry vrcholné americké politiky, jedná se o dozajista velice obdivuhodný posun v přístupu amerického voliče k tomuto kandidátovi - o kterém p. Šlechta ani ne před měsícem píše, že mu "naslouchá veřejnost především na facebooku, twitteru, v televizi, ale když má popularitu přetavit v reálná volební čísla, z nějakého důvodu se mu to nedaří".

Uvidíme jak to bude probíhat dál. Následují otevřené primárky v New Hampshire, které tradičně nejvýrazněji určují výsledky následujících primárek a mají obvykle stejnou publicitu jako všechny ostatní primárky dohromady.

Ron Paul suverénně vyhrál straw poll (28%) na stránkách primárek v New Hampshire -před Huntsmanem (24%), Romneym (23%) a Gingrichem (12%). Podobný výsledek pro Paula ukazuje i poslední běžící online straw poll (zatím Paul 27%, Romney 25%, Huntsman 22%, Gingrich 13%).

V průzkumech renomovaných agentur se Paul celkově drží na 1.-2. místě za Romneym. (V Iowě druhý Santorum ve stejných průzkumech pro New Hampshire figuruje na 3.-6. místě)

V posledním Ames straw poll, který je tradičně považován za nejdůležitější předvolební průzkum před primárkami skončil R. Paul pouze 0.9% za Michele Bachmann. Vyhrál nicméně už oba poslední straw polly CPAC - které jsou patrně nejdůležitějším předprimárkovým průzkumem právě v rámci konzervativního křídla republikánů, které právě prý má být podle p. Šlechty tak zoufalé. Tak uvidíme, zda tyto výsledky  R. Paul zopakuje i v ostrých volbách.
Každopádně kdo vyhraje primárky v New Hampshire většinou skončí v užším kole nominace, a naopak kdo je třetí a dále nemá v celostátních volbách moc šanci a většina takových kandidátů odstoupí už před nominací - už jen proto, že i primárková kampaň stojí spoustu peněz.

Je nutno ale podotknout, že se rovněž ale často stává, že vítěz primárek v New Hampshire republikánskou nominaci nakonec nedostane, protože ho pak v celkovém výsledku primárek často předstihne jiný kandidát, zejména takový, který nashromáždí dostatečně masivní moment celonárodní podpory spíše řadových voličů než pouze politických zájmových skupin - které tradičně především staví kandidáty před primárkami - a to je právě případ R. Paula, který má za sebou kromě důležitých konzervativních konferencí (jako např. zmíněný CPAC) i celou plejádu spontánně vzniklých ale relativně už silných organizací řadových voličů od  Campaign for Liberty až po Tea Party (-zejména bude-li  zakladatelka Tea Party Caucusu v Kongresu Michele Bachmann neúspěšná, jak napovídá její nevalný výsledek v Iowa Caucuses).
Sleduji americkou politickou scénu už nějakou dobu a mohu prohlásit, že je-li mezi republikánskými kandidáty, kteří reálně mohou figurovat při nominacích, někdo, kdo má reálně blízko k názorům tradičních konzervativců, ne nějakých neokonů, pak je to právě Ron Paul, známý vyznavač ekonomie rakouské školy, ústavnosti, suverenity a obecně libertariánských myšlenek tak jako náš prezident Václav Klaus.
Osobně si v rozporu s názorem většiny placených komentátorů amerických prezidentských kampaní jak v zahraničí tak zdá se i u nás dlouhodobě myslím, že Ron Paul je jediným současným kandidátem republikánů, který má alespoň nějakou šanci vyhrát proti Obamovi (-ten za demokraty caucusy v Iowě suverénně vyhrál - získal 98%!! což už trochu připomíná výsledky komunistických voleb - a je tedy zcela zřejmě kandidátem, který velmi pravděpodobně získá druhou nominaci demokratů - a ti tak víceméně žádného jiného kandidáta, který by reálně mohl pomýšlet na nominaci nemají).

A je tedy už nyní jasné, že celostátní prezidentské volby budou především o tom, zda i nadále chce většina Američanů stále "pana yeswecan změnu" (co ve funkci opakovaně podepisuje zákony demontující ústavní systém a zadlužující USA až po uši tak jako jeho předchůdce) a nebo toho mají už opravdu dost a chtějí konečně politickou změnu opravdovou - třeba aby zabránili hrozícímu bankrotu státu vehementně zadlužujícího budoucí generace aby to mohly projídat armády ouřadů a kolapsům amerického hospodářství (na němž výrazně závisí jejich relativně stále velmi vysoká životní úroveň i úroveň ochrany jejich občanských práv a svobod) a potažmo tedy i společnosti.

Jediný kandidát, který něco takového vehementně a dlouhodobě konzistentně reflektuje (nejen) na straně republikánů (jakkoli jsou z jeho principiálních názorů placení komentátoři často vysloveně paf a casto to končí vášnivými polemikami)  je zcela jasně pouze Ron Paul a víceméně nikdo jiný.

Osobně si příliš nemyslím, že Mitt Romney, který zatím vede za republikány v průzkumech, by v celostátních volbách měl proti Obamovi jako obhajovateli  prezidentského křesla  se svými nemastnými/neslanými názory (navíc občas vysloveně ideologicky na levici) příliš šancí - protože nemají proti Obamovým názorům a momentu žádný příliš zásadní konfrontační a mobilizační potenciál - který v sentimentálním červenomodrém světě amerického voliče obvykle onu velice dynamickou hru nominací a často i volby rozhoduje.
Obamova vláda se rozsáhle ukázala aktivní pokračovatelkou stěžejních bodů imperiální politiky G. W. Bushe a v oblastech, týkajících se především křiklavých příkladů demontáže občanských práv Američanů, navíc ještě přitvrdila (TSA, NDAA..), průzkumy na to konto ukázaly dlouhodobě výrazný odklon voličů, které Obama utáhl na svá jak vidno téměř prázdná slova a sliby o změně. A ti jsou nyní zklamaní. A vzhledem k tomu, že většina amerických voličů jsou navíc stále běloši, neviděl bych to se znovuzvolením Obamy - pokud proti němu republikáni případně nasadí Rona Paula - zase tak příliš růžově jako to vidí komentátoři plácající své tirády o nezvolitelnosti Paula a dělající primárně PR služby především korporátním zájmům - které, jak už je nyní široce známo, evidentně na Američanovi/voliči zásadně zajímá především jeho peněženka a jak ho před volbami zmanipulovat, že jim zase nadšeně a s obligátními vlaječkami odkejve kandidáta, který peníze z oněch peněženek přesune do příslušných kapes.

Tento "politický systém" Američany evidentně -už i paradoxně podle výsledků a kontextu posledních prezidentských voleb (-ve kterých byl slavně po onom bílém "panu kdonekradersnámijeterorista" zvolen  v pečlivě vybudované PR aureole masky M. L. Kinga, nasazené na zájmy kontraktorů Pentagonu a insiderů Wall Streetu, onen černý "pan yeswecan změna") - až zase tak docela nebaví, a zejména ne ty s dlouhodobými preferencemi výrazně v pravé části spektra. Že by ale měli být zoufalí, to si tedy opravdu nemyslím - přinejmenším nakročeno k politickému úspěchu mají podle mého názoru nyní tak, že už to Amerika dlouho nepamatuje.
Každopádně ať už to všechno dopadne jakkoli, toto všechno jsou podle mého dostatečné důvody pro to, aby lidé, kterým není lhostejný jejich budoucí osud, zaměřili svou pozornost 10. ledna tohoto "roku apokalypsy" na New Hampshire.