Nevítězný únor aneb absurdita žalování Klause

Tak nám v Senátu už svolávají mimořádnou schůzi za účelem obžalování Klause z velezrady. Pojďme se tedy milé děti na jejich účet právem trochu pobavit, tak jako se jím oni baví na ten náš.

mantinely

Nejprve o čem to tady je: V. Klause nelze už ani stíhat ani odsoudit za velezradu po skončení jeho mandátu dne 7. března.

Je to tak mimo jiné právě proto, že pak už nebude prezidentem (pětileté funkční období mu podle čl. 55 Ústavy skončí 7. března 2013 - Doplnění: z mé korespondence s L. Jaklem na toto téma nakonec vyplynulo, že z důvodu právního úzusu už z doby Rakouska počítat mandáty na celé dny končí oficiálně prezidentské období V. Klause k půlnoci 7. března.

Stíhat pro velezradu lze buď jedině prezidenta republiky (- viz. absence velezrady v trestním zákoníku a ono dosud do 8. března platné znění čl. 65/2 Ústavy "Prezident republiky může být stíhán pro velezradu..") a odsoudit ho k trestu (ano, marná sláva, je tam v té naší milé Ústavě jednotné číslo!) ztráty úřadu a (nikoli "nebo" či "a/nebo") způsobilosti jej znovu nabýt - a i po jeho novele zase jasně výslovně právě zase jen o prezidentu republiky může Ústavní soud rozhodnout, že ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt - neboť z logiky ostatně jen a pouze prezident republiky může svůj úřad prezidenta republiky ztratit (+způsobilost jej znovu nabýt) - a že je to dohromady jediný trest (jak jasně naznačuje ono jednotné číslo v platném znění Ústavy) a ne tresty dva, (jak Ústava - díky použití jednoznačně konjunktivní spojky "a", nikoliv "nebo", "a/nebo", "či", apod. - jasně přinejmenším nenaznačuje) - to tomu přinejmenším do té doby, dokud to platí, těžko teď někdo odpáře.

A zde můžete přestat číst (-vím, že lidi čtou zoufale neradi, zvláště logické texty, nutící přemýšlet, což někdy bolí) - a podstatné jste se stejně už dozvěděli - neboť s pravděpodobností blížící se jistotě nelze očekávat, že by V. Klaus do konce svého funkčního období - už za méně než týden - po případném obdržení obsílky z Ústavního soudu (taknějak reálně nejdříve asi den před skončením svého mandátu, tedy když sebou písařky a kurýři sakra švihnou) šel za paní Němcovou odstoupit ze své funkce a umožnil tak absurdně-paradoxně možná své stíhání. (Ačkoli tedy kdo si nepřečte tuto úvahu dál, přijde o zábavnou pointu.)

A nebo lze tedy čistě teoreticky podle dosavadního znění zákona o Ústavním soudu pokračovat v stíhání pro velezradu osoby, která se prezidentského úřadu vzdala (viz. dosud platné znění §98 odst. 3 zák. o Ústavním soudu - které teprve novela ve znění zák. 275/2012 Sb., platná až právě zase od 8. března rozšíří i na osobu, které normálně skončilo funkční období v úřadu prezidenta - ale je otázkou zda někoho takového může i potrestat, když z logiky někdo takový nemůže už prezidentský úřad ztratit - a každopádně toto nové ustanovení je na V. Klause neaplikovatelné - jednak proto, že začne platit až téměř 14 hodin potom, co přestane být V. Klaus de jure prezidentem, a také proto, že přesně v té chvíli proti němu začne příkře kolidovat právě ono takénovelizované ve stejnou chvíli v platnost vstupující ustanovení čl. 65 odst. 2 Ústavy, umožňující Ústavnímu soudu rozhodnout, že "prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt" - které má v každém případě samozřejmě vyšší právní sílu, než jakýkoli paragraf zákona o Ústavním soudu - a ne tedy také že by nějak umožňovalo rozhodnout, že občan důchodce V. Klaus ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt, neboť z logiky ani žádný prezidentský úřad už důchodce občan V. Klaus, kterému už normálně skončilo funkční období, ztratit nemůže).

Zatím se zdá, že teď každopádně nelze u nás stíhat pro velezradu nikoho jiného - prezidenta, nebo odstopivšího prezidenta.

A ostatně i po nejnovější novele zák. o Ústavním soudu stále jeho §103 o ústním jednání v případě ústavní žaloby hovoří v odst. 2 o (obžalované) straně sporu stále výslovně jako o prezidentu republiky, stejně tak o něm hovoří onen §103 i v odst. 4, 5 i 6 a dokonce i v odst. 8 zabývajícím se závěrečnou řečí - takže i v době případného zahájení ústních slyšení a zřejmě až i v době proslovení závěrečných řečí onen obžalovaný z velezrady stále musí být prezidentem republiky. Což, jak ukážu, je také rozhodující v oné zábavné pointě. 

Občana důchodce V. Klause - až mu normálně skončí jeho funkční období v úřadě prezidenta - stíhat pro velezradu nelze, a jak dále ukážu, nejen že by v takovém případě nebylo už moc podle čeho, ale takové stíhání nelze především patrně vůbec už ani byť i jen zahájit.

Abychom se trochu čistě akademicky pobavili (a kdo se bavit nechce, nebo nemá čas, může i následujících 6 odstavců naprosto v klidu přeskočit) -tak předně onen §96 v zákoně o Ústavním soudu, který doposud definuje skutkovou podstatu velezrady, (která je trestným činem sui generis - už proto, že za ni lze podle naší nyní platné Ústavy uložit výslovně trest a sice jediný trest "ztráty prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt"), přestane platit 8. března, a to proto, že ho k tomu dni ruší novela ve znění zák. 275/2012 Sb. a nové ustanovení o velezradě v novém znění čl. 65/2 Ústavy, které podle znění zák. 71/2012 Sb. začně platit rovněž 8. března, nelze na V. Klause aplikovat - mj. už proto, že 8. března, kdy teprve začně platit, už nebude V. Klaus prezidentem a tedy ani nebude moci ztratit prezidentský úřad.

A i kdyby novelu někdo nakrásně třeba naprostým znásilněním zásad práva aplikovat chtěl, potřeboval by na to také podle úplně té samé novely toho samého čl. 65 Ústavy už souhlas třípětinové většiny všech poslanců i senátorů - a tolik peněz a kontaktů ani génius-miliardář Janeček dozajista nemá.

Někoho lze stíhat za velezradu v povahou trestním řízení mj. podle trestního řádu (což stíhání někoho pro velezradu je - viz. §108 zák. o Ústavním soudu) jen na základě zákonných důvodů (§2/1 Tr. ř.), jinak se jedná o nejhrubší zvůli, tj. přeloženo do srozumitelné mluvy podle nějakého v době stíhání platného a aplikovatelného zákona (a zákon, který byl zrušen už jednoduše není zákonem a nemůže tedy zákonné důvody stíhání poskytovat). A nebo lze samozřejmě stíhat podle nového zákona, který nahrazuje starý, pokud ten starý platit přestal - ale opět jen pokud je takový zákon aplikovatelný a navíc jen je-li pro obviněného příznivější (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod) - což ale onen čl. 65 Ústavy po novele podle znění zák. 71/2012 Sb. dozajista není, protože začně platit až když už V. Klaus nebude prezidentem, a protože mj. zakládá nově i možnost obvinění pro "hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku", což by pro V. Klause asi nebylo to příznivější ustanovení.

A opět - v případě, kdyby ho chtěl někdo aplikovat, bylo by k jeho aplikaci podle úplně toho samého novelizovaného článku 65 Ústavy potřeba souhlasu třípětinových většin všech senátorů i poslanců.

Takže není to vlastně nesmysl o nějaké obžalobě V. Klause v Senátu vůbec jednat, protože zřejmě nesmí žádným způsobem žaloba podaná senátem bez třípětinového souhlasu sněmovny po 7. březnu na Ústavním soudě vést ke stíhání V. Klause, protože nikdo ani občan důchodce V. Klaus nesmí být stíhán bez zákonných důvodů - tj. existence platným a aplikovatelným zákonem definované skutkové podstaty a nebo dokonce přímo proti zákonu, neboť pro velezradu lze stíhat jen prezidenta a to zcela jasně výslovně podle znění Ústavy platného v době údajného spáchání oné velezrady a až do úplného konce funkčního období V. Klause - a pokračovat v něm případně jedině proti osobě, která se prezidentského úřadu vzdala - a to výslovně podle zákona o Ústavním soudu, platného v době údajného spáchání oné velezrady atd. - a že takový byl úmysl zákonodárce - tedy stíhat prezidenta a případně v tom pokračovat, jen pokud by odstoupil - zcela zřetelně to potvrdila i jeho novela, která teprve nově od 8. března má umožnit stíhat exprezidenta i po normálním skončení jeho funkčního období (ale ne už V. Klause, protože neplatila v době zvolení ani údajného spáchání velezrady ani nikdy jindy po celo dobu kdy byl, je a bude v úřadu - a je vůbec otázkou zda něco takového skutečně umožňuje..).

A tedy jakékoliv přípravné řízení o žalobě v tzv. fázi před sdělením obvinění, dříve neoficiálně označované "předpřípravné" - i kdyby žaloba v mimořádně svolávaném plénu senátu nakrásně uspěla - by muselo být úderem 8. března zastaveno, protože jednoduše nebude žádného platného aplikovatelného zákona definujícího skutkovou podstatu velezrady, podle kterého by mohlo být takové trestní řízení pro velezradu proti V. Klausovi zahájit, vést a završit nálezem - a existovalo a dosud existuje a až do 8. března bude existovat a být v účinnosti jasně znění Ústavy a zákona o Ústavním soudu platné v době údajného spáchání velezrady (a až do úplného konce prezidentského funkčního období V. Klause) které kohokoliv jiného než prezidenta, nebo osobu, která se prezidentského úřadu vzdala, stíhat pro velezradu a contrario vylučuje.

Ale to jsou všechno podružnosti. Klidně si můžeme představit, že Ústavní soud by V. Klause stíhal i podle v té době už neplatného zákona - kdyby si někdo aktivisticky např. vyložil ustanovení čl. 40 odst. 6 naší Listiny základních práv a svobod v neprospěch obviněného V. Klause, a dovodil, že ho lze stíhat i podle v té době už neplatného zákona, který ani nenahradil žádný jiný, který by skutkovou podstatu velezrady definoval místo něj a byl zároveň na V. Klause aplikovatelný - a klidně ho třeba i odsoudí ke ztrátě úřadu i když už žádný mít nebude. Klausobijství samozřejmě nemusí znát žádných mantinelů a logika také nebývá vždy jeho silnou stránkou.

Pokud ale v nich přecejen setrváme a logiku úplně neodepíšeme, pak to ze všeho zde naprosto nejdůležitější a opravdu naprosto rozhodující v otázce zda lze ještě V. Klause stíhat pro velezradu je tato zábavná pointa:

V. Klause by s ústavní žalobou a současně (a to je také rozhodující slovo v zákoně o Ústavním soudu, při kterém jsem se tak nasmál) k ústnímu jednání museli z Ústavního soudu - podle (kromě drobné změny opravující dřívější zřejmě překlep a tedy významově stejně platného) §102 zák. o Ústavním soudu - obeslat ještě jako prezidenta a musel by jím stále ještě být i ve chvíli doručení - neboť platný § 102 zák. o Ústavním soudu mluví zcela výslovně o doručení ústavní žaloby a současně obsílky k jednání prezidentovi republiky - nelze to tedy doručovat občanu důchodci V. Klausovi po skončení jeho prezidentského mandátu - a muselo by to tedy být doručeno do 7. března 2013. Nicméně kvůli oné desetidenní obesílací lhůtě také obsažené v onom §102 (která je mj. nutná z důvodu ustanovení čl. 40 odst. 3 naší Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 3b Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) a aby bylo stíhání V. Klause alespoň z části zahájeno v době, kdy ještě bude v úřadě, protože pak už to není možné, neboť z velezrady lze právoplatně - tedy ze strany Ústavního soudu - obvinit resp. zahájit stíhání a stíhat jen prezidenta a pro velezradu lze do 8. března stíhat jedině prezidenta, nebo onu teoretickou osobu, která se prezidentského úřadu vzdala, ale co více - protože zároveň podle §103 zák. o Ústavním soudu platném před i po 8 březnu to je hned třikrát výslovně prezident republiky, kdo je stranou v ústním slyšení až zřejmě do skončení závěrečných řečí - pak musí být prezidentem i ještě když se říkají závěrečné řeči při ústním jednání a tedy aby měla žaloba byť i jen zcela teoretickou šanci na úspěch, musela by být senátem schválena a doručena Ústavnímu soudu nejpozději 25. února 2013 ráno a ten pak prezidentovi okamžitě doručit žalobu a obsílku k ústnímu jednání na nejpozději 7. března ráno a pak hajdy psát rozsudek, protože 10 dní na připravení vlastního státu o hlavu, které se u nás dělalo naposledy tuším za toho sv. Václava, je přecejen poněkud šibeniční termín.

Tento briskní převrat vítězného února nad Klausem ale zcela viditelně neproběhl a už neproběhne, už čistě protože máme -tedy podle mě dostupných informací, prostě už březen.

Úplně čistě na okraj či pro budoucí inspiraci našim rozumnějším zákonodárcům lze dodat, že i v §104 zákona o Ústavním soudu (před i po poslední novele) který se zabývá nálezem ("rozsudkem") a v odst. 2 mluví o (trestu) ztrátě úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt stejně jako o ztrátě nároku na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce (což ale není trest, ale pouze ztráta nároků - privilegií - spojených se - ztraceným - prezidentským úřadem), tak tam se rovněž hovoří o prezidentu republiky, který v případě vyhovění ústavní žalobě ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt." a před novelou zase, že "Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt." A tedy zák. o ÚS i Ústava výslovně a ustáleně umožňuje trestat na ústavní žalobu pouze prezidenta. (tečka)

Odsoudit někoho bez stíhání z logiky nelze. A ztratit prezidentský úřad z logiky může jen ten, kdo je v té chvíli onoho rozsudku ještě prezidentem, nebo kdo sám odstoupí a tím úřad ztratí.

Novelizace §98 odst. 3 zák. o Ústavním soudu, resp. jeho rozšíření o osobu, jejíž funkční období v prezidentském úřadě normálně skončilo, tedy bez patřičné novelizace také §104 zák. o Ústavním soudu, a především patřičné novely Ústavy (která má vždy vyšší právní sílu než jakýkoli paragraf vč. §98 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) tak jako tak nedává žádný logický smysl - jednoduše protože jen pro velezradu (k trestu ztráty úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt) odsouzený prezident republiky, nebo osoba, která z úřadu prezidenta odstoupila (vzdáním se úřadu do rukou předsedy poslanecké sněmovny), může prezidentský úřad ztratit. Ztratit prezidentský úřad jaksi nemůže V. Klaus už občan důchodce, protože nic takového jednoduše pak nemá (resp. to po něm bude mít - ale nikoli bezprostředně, ale až od chvíle plánovaného složení prezidentského slibu 8. března, těsně po vstupu v platnost oněch novel, zřejmě M. Zeman).

Že se to nemusí všechno našim klausobijským senátorům líbit a zdát fér, že nejspíš zůstanou bez kýžené trofeje? Na to je možno opáčit, že to vesměs byli právě oni, kdo si ony (viditelně nedostatečné až zmatečné) novely Ústavy a zákona o Ústavním soudu schválili.

Dám ještě k dobru, že jakékoliv stíhání v trestní věci se zahajuje právě tzv. sdělením obvinění, tj. neprodleným podrobným seznámením obviněného oficiálně s povahou a důvodem obvinění, což v případě zahajování stíhání pro velezradu je ono doručení žaloby prezidentovi Ústavním soudem - a cokoli před tím může být sice přípravným řízením ve fázi před sdělením obvinění, ale není stíháním - a to právě z definice zahájení trestního stíhání v části druhé, hlavě desáté, oddílu prvním našeho Trestního řádu - kterého je, podotýkám, třeba ze zákona alespoň v zásadě přiměřeně užít (§108 zák. o Ústavním soudu) i v případě zahajování stíhání pro velezradu - zvláště  tedy je-li řádné a neprodlenné seznámení obviněného s povahou a důvody obvinění nejzákladnější podmínkou souladu řízení s platným evropským právem (čl. 6 odst. 3a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) a bez nějž by nebylo možno případný proces považovat za spravedlivý.

Suma sumárum, dosáhnout stíhání, natož úspěšného stíhání V. Klause pro velezradu už tedy nebylo patrně ani byť teoreticky možné ani už více než den předtím, co naši chrabří klausobijci v senátu sehnali konečně pod taktovkou pana génia Janečka oněch potřebných 27 podpisů.

Výsledky střelby na pohyblivý cíl holt nejsou u váhavců, kteří nevědí úplně co chtějí, vždy optimální a někdy i vyvolávají zničující protiútok, protože - řečeno slovy páně Klausova oblíbeného sportu - na špatně lobované nahrávce na smeč si zgustne rád kdo má na to, pořádně ji napálit.

Nevím každopádně, jestli bych chtěl vidět ty obličeje pánů senátorů-právníků jako pí. Wagnerové nebo p. Dientsbiera - až to jejich kolegové - co je svými řečmi o hledání ústavních mantinelů demokratického řádu prostředky obžaloby z velezrady apod. zmanipulovali podepsat se na návrh toho nanejvýš pochybného výplodu, nebo ti, co pro to případně zvednou na plénu v pondělí ruku - konečně případně pochopí včetně rozsahu svého sebeznemožnění připojením se k nesmyslu -a oni senátoři-právníci, kteří viditelně neznají náš právní řád, či v něm dělají zmatek, budou u nich pak za ...  každý si doplní podle svého gusta - Jako ostatně pí. Wagnerová už je ..., protože se podepsala na návrh na obžalobu V. Klause pro velezradu mj. i za onu abolici (-která především celé vážnější úvahy o obžalobě z velezrady vyvolala) - kterou ale sama právě jistým svým působením ve funkci soudkyně zpravodajky Ústavního soudu velmi pravděpodobně valnou měrou spoluzavinila - viz. můj nedávný článek zde.

Řečnický koan: Může mít velezrádce spoluviníka? - a notabene když odpovědnost za čin (který prý je tou velezradou, za kterou může být stíhán, případně odsouzen jen a pouze prezident republiky) už od novely Ústavy účinné od 1. 10. 2012 odpovídá vláda, a to sněmovně, která ale už záhy po činu nebyla úspěšná při pokusu ji případným vyslovením nedůvěry k oné zodpovědnosti pohnat, i možná protože onen škrt perem provedl premiér, ne vláda, a každopádně členové, kteří o tom předtím, než se to stalo, ani nevěděli, za to těžko mohou odpovídat, a tím méně pí. Wagnerová, která jako soudkyně zase nemohla vědět, co její chyba způsobí, když nejspíše ani nevěděla, že ji udělala, protože jinak by ji asi neudělala? Není k trestnosti vždy, pokud zákon nestanoví jinak, potřeba vědomého úmyslu hrubě překročit zákon k něčí škodě? ----- A naopak, řekněte mi: Co má prosazování si soudcovské funkce ze strany justičních cucáků, či naopak matadorů do funkce, či podpisů mezinárodních smluv ze strany těch legislativních a to pomocí rozhodnutí soudů proti prezidentovi a zřejmě většině národa (jistě tedy v případě ESM resp. Lisabonské smlouvy - čemuž nasvědčuje už ona absence referend), či nejmimořádnějších trestů za chybu způsobenou politováníhodnou chybou jednoho z žalobců a případně pak i jednoho ze soudců ...řekněte: co to má společného s demokratickým řádem - nejsou to spíše pokusy o absurdní soudcokracii?

A chce-li někdo označovat libovolnými výrazy mě, ať si poslouží, člověk když nic jiného uleví svému pobouření, když už si neupraví názor. Ale nechť mi někdo laskavě, pokud možno, moji úvahu úplně vyvrátí stejně systematicky, jako jsem ji zde pro pobavení sebe i možná některých čtenářů sestavil já.